Počet návštěv
Jakpak bude?
Podpořili nás
Děkujeme za sponzorské dary:

Miladě Bláhové - fa TEOŠ

rodině Brendlových

rodině Vágnerových 

Deníček

Den 15. - 16. 8. 2014

    Je sobota 16. srpna a my jsme se probudili s tím, že je to naše poslední ráno na letošním táboře. Fakt je, že čtrnáct dní uteklo jako voda a my už zase musíme balit domů. Na dnešní den ale počasí připravilo nepěkné překvapení, když nám pršelo už od rána. Nedá se nic dělat, musíme si dobalit svoje věci, svléknout povlečení, uklidit chatky a celý prostor tábořiště, zkrátka jako každý poslední den na táboře. Během dopoledne se naštěstí počasí umoudřilo, přestalo pršet a chvílemi i prokukovalo sluníčko. Úklid a balení nám šlo pěkně od ruky, a tak zbyl ještě čas, abychom se celý tábor vydal na krátkou procházku po okolí.
   
    Ještě než jsme nastoupili do autobusu jsme se postupně loučili s těmi, pro které si přijížděli rodiče přímo na tábor, a když se přiblížila polední hodina, nastoupili jsme i my ostatní a už jsme uháněli směr Jaroměř. Asi po půl hodince jízdy jsme se už na nádraží v Jaroměři objímali se svými blízkými a tábor 2014 byl už minulostí, i když ještě bude doma asi probíhat velké vyprávění, co jsme všechno prožili...
   
    ...prožili jsme zase po roce příjemných 14 dní v přírodě, které byly nabity programem od rána do večera a neměli jsme mnoho příležitostí, abychom se nudili. Počasí mohlo být lepší, ale také mohlo být i horší a my jsme si užili alespoň několik dní opravdu letních, kdy jsme využili i místní nádrž ke koupání i plnění úkolu v CTH.
   
    Na tomto místě je vhodné poděkovat všem, kteří se na chodu i přípravě tábora podíleli - oddíloví vedoucí a instruktoři, zdravotník Árpi Kerekes, noční hlídač Láďa Vacek, skvělé kuchařky Jana Wágnerová a Žofia Horáčková. Ani děti nemohou zůstat pozadu ve výčtu poděkování, neboť i ony se podílely no tom, jak celý tábor proběhl. No a největší dík jako vždy patří hlavní vedoucí Monice Lupínkové, která celý tábor skvěle a bez zaváhání zorganizovala a vedla. Takže díky všem a pokud to bude možné, sejdeme se zase v Miletínských Lázních v roce 2015.
    
Za táborový štáb se loučí písmák Roman.
 

 

Den 14. - 15. 8. 2014

   Páteční ráno bylo zase krásné s mlžným oparem, zato Miletín pod námi se utápěl celý v mlze. Ta se ale během krátké doby rozplynula a bylo krásné letní slunečné ráno, ale zase chladné, jako by byli v kalendáři ledoví muži, a ne prázdninový srpen.
 
    Po ranním nástupu, na kterém se vyhodnotil včerejší branný závod a předaly se ceny a diplomy, nás čekala jedna z posledních, ne-li ta úplně poslední, částí CTH. Dnešní část byla kriminální o detektivech, kteří marně pátrali po zločinci, který přepadával benzínové stanice a okrádal obsluhy o spousty peněz. Pachatel stále unikal spravedlnosti, až se nechal zaklapnout do pasti, kterou mu vyšetřovatelé přichystali. Na toto téma se také odehrávala hra v lese. Po jednom jsme běhali a nosili zpět holce vedoucí uzavřené lahvičky s "lupem". Když byly vysbírané všechny lahvičky po lese, oddíly zasedly, lahvičky rozdělaly a počítaly jejich obsah. Po sečtení svého lupu pak měly ještě možnost u každého nehrajícího vedoucího odpovědět na položenou otázku a získat tím další body navíc. Hra nám zabrala ranní čas do svačiny, po které měly oddíly svoji samostatnou činnost ve formě her.
 
  Po poledním klidu jsme si nastoupili ke štábu, kde jsme se dozvěděli, že je připraven další ze závodů, tentokrát nazvaný "náhodný". Už název naznačuje, že o splnění úkolu na jednotlivých stanovištích rozhoduje náhoda. Hrály se kostky, kámen - nůžky - papír, házelo se mincí (panna - orel), tahaly se karty (černá - červená), hrály skořápky atd. Jak to u takového závodu bývá, někdo trať prolétl za chviličku, jiný ji běhal stále dokola až do ukončení z úst hlavní vedoucí.
 
  A protože někteří běhali závod opravdu dlouho, musel být na čas přerušen, abychom stihli ještě jednu část, skutečně už poslední, CTH. V té jsme se rozloučili s hlavními hrdiny letošního příběhu a dočetli poslední z dědova zápisků v "Pamětníku televisním". Poslední zápisek popisoval jakýsi sranda závod mezi dvěma družstvy, který měl za cíl hlavně všechny účastníky a diváky dobře pobavit. Takový závod jsme si zaběhali i my. Postupně každý člen oddílu si musel obléct velkou košili, zapnout na jeden knoflík, nasadit slušivou čepici a oběhnout nedlouhou trať. Jestliže byl tento závod poslední v letošní CTH, pak body v něm získané mohly ještě zamíchat pořadím, proto se všichni snažili, jak nejlépe mohli. Po doběhnutí posledního oddílu se vrátili poslední běžci na náhodný závod a snažili se jej dokončit.
 
  Po večeři přšel na řadu večerní nástup s vyhlašováním všech výsledků, o které jsme 14 dní urputně bojovali. Vyhlásily se výsledky táborového desetiboje, nejlepší sportovec a sportovkyně letošního tábora, bodování úklidu, a to jak ti nejlepší, tak i ti nejhorší, aby se pro příště polepšili. Nakonec došlo i k vyhlášení pořadí celotáborové hry s rozdělením pytlů plných cen, které jsme si po ukončení nástupu spravedlivě rozdělili. Pořadí v soutěžích zde není uvedené, aby bylo překvapením, než přijedeme domů...
 
  Už byla skoro tma, když jsme se rozcházeli do chatek a stanů s náručemi plnými cen, abychom si je pěkně uklidili do kufříků a potom se zavrtali do postýlek na poslední táborovou noc. Zítra už budeme spinkat doma!
 

 

Den 13. - 14. 8. 2014

    Ráno předposledního dne na táboře bylo mírně zamlžené, chladné a také oblačné. Máme před sebou na programu ještě hodně věcí, tak budeme doufat, že nám počasí plány nezhatí. Ranní program začali Čmeláci s uzly, na další hodinu po svačině se spolčili s Řimbušáky a hráli společné hry, třetí hodinu proskákali švihadlem, aby se už začal uzavírat táborový desetiboj. Řimbušáci se chopili švihadel ze stejného důvodu hned hodinu první, druhá hodina byla společná se Čmeláky, třetí hodinu bojovali o cenné desetinky sekundy v běhu do vrchu. Žrouti a Šelmy měli celý dopolední program podobný, protože museli ještě dostřílet ze vzduchovky, tak se na to vrhli společně. Ti z Šelem, kdo právě neleželi za zbraní, se ještě k tomu věnovali uzlování, naproti tomu Žrouti si zahráli několik her.
 
   Po poledním klidu přišel na řadu branný závod, ve kterém jsme měli předvést a zúročit své vědomosti a um, který jsme získali během tábora při dopoledních hodinách. Před samotným závodem jsme byli rozděleni do dvojic, které tvořili hlídky pro závod, aby měl šanci na dobré umístění opravdu každý. Trať závodu nebyla příliš dlouhá, takže nebylo těžké ji poměrně rychle přeběhnout. Po trase bylo rozmístěno 7 stanovišť, kde jsme plnili 8 úkolů a za každý nesplněný úkol jsme dostali trestný bod. Nejprve jsme stříleli ze vzduchovky, následovala zdravověda, dále lukostřelba spolu s poznáváním rostlin, pokračovalo určování azimutu, topografie, morseovka a jako poslední stanoviště byly uzle. V tomto závodě se krásně ukáže, kdo z nás dává pozor a ví, o čem se na dopoledních hodinách mluví a kdo tyto hodiny pouze přetrpí.
 
    Závod proběhl bez sebemenšího problému a dokonce i počasí přálo. Jenomže krátce po doběhnutí poslední hlídky se obloha zase zatáhla a začalo pršet. Tudíž plánovaná část CTH se nekonala, ale zase jsme se zabavili v jídelně u stolních her, starší děti využily deště a odehrály turnaj v ping pongu.

    Když se počasí umoudřilo, byl čas na večeři, po které následoval večerní nástup s rozdáváním pošty, a dále příprava a poté i závěrečná diskotéka. Když to byla diskotéka poslední, tak musela být i něčím zvlášní. Ta zvláštnost byla v tom, že během ní proběhla volba nejkrásnějšího kluka a nejkrásnější dívky tábora. Nominováni byli samozřejmě všichni a každý z nás mohl dát svůj hlas komukoliv z dívek i kluků. Po sečtení všech platných hlasů se vyhlásili vítězové, což byli za kluky Tom Frynta a nejkrásnější dívkou tábora se stala Eliška Šedivcová. Oba vítězové byli ze svého úspěchu viditelně zaskočeni, ale co se dá dělat, hlas lidu, hlas boží. Následovalo sólo pro vítěze a potom už pokračovala standardní diskotéka se všemi známými i méně známými hity včetně Makareny, Denise, Ptačího tanečku a mnoho dalších.

 


 

Den 12. - 13. 8. 2014

    Středeční ráno bylo zase slunečné, ale celkem chladné. Kdo ví, jestli se ještě vrátí letní teploty. Nám na táboře asi už ne, ale do konce prázdnin bychom se určitě ještě rádi ohřáli. Teď je ale nejdůležitější, aby nepršelo a mohli jsme mít program, jak byl naplánován.
 
    Na první hodinu středečního dopoledního programu byly připravené oddílové hry, takže jsme byli celí nedočkaví, co si pro nás zase vedoucí připravili. Jenže najednou během ranního nástupu, když už se pomalu chýlil ke konci, začala vyhrávat znělka CTH. My jsme se samozřejmě všichni hned rozprchli, abychom stihli nastopit před štáb na CTH. Dnes to bylo opravdu nečekané, protože obvykle bývá CTH až odpoledne. Každopádně jsme to všichni stihli včas a mohlo tedy zaznít dnešní Naslovíčkovo vyprávění, které bylo o televizním pořadu plném legend a pověstí, z nichž se dědovi nejvíce líbila o čertově pokladu ukrytém hluboko ve skalách. My jsme byli na Čertových hradech včera na výletě, a tak to hezky do sebe zapadalo. V pověsti se pravilo, že poklad mohl najít jen ten, kdo byl hodný a laskavý, což my všichni samozřejmě jsme, a tak jsme se vydali hledat poklad i my. Klíčem k odstartování hledání pokladu bylo ale správné zodpovězení několika otázek, které se týkaly i CTH z minulého roku, takže tady mohli zabodovat ti, kteří byli s námi na táboře i vloni. Otázky zase tak těžké nebyly, a tak si nakonec všechny oddíly svůj čertovský poklad našly, rozdělily a snědly. Po dokončení hledání pokladu zbylo ještě trochu času na ty plánované oddílové hry.
 
    Po svačině se Čmeláci ujali přípravy dřeva na táborák, který byl na dnešek přesunut z deštivého pondělka a hodinu před obědem odešli do lesa na splnění běhu do vrchu. Řimbušáci byli v pořadí na střelbu ze vzduchovky, a tak jí věnovali dvouhodinovku z dnešního programu. Šelmy si zbytek dopoledního programu také nerozdrobily a celý ho strávily nad zdravovědou. Žrouti po svačině shazovali kuželky a další hodinu pokračovali v hraní oddílových her, které začali už hodinu první.
 
  Po skončení poledního klidu se opět ozvala celotáborová hudba, což bylo neobvyklé, aby se CTH odehrála hned dvakrát za den, ale co naplat, nástup je nástup. Opět proběhl bez zaváhání a už se četl další příběh. Prima prázdniny - tak se jmenoval další z dědečkova zápisů v Pamětníku, což byla vzpomínka kluků na jejich zážitky ze společně prožitých prázdninových dní na letním táboře ve stanech bez elektriky a teplé vody. Prožívali dobrodružství i napětí u her a závodů, z nichž dědovi utkvěl v paměti závod podobný zimnímu biatlonu. Proto jsme si i my zaběhali závod inspirovaný biatlonem. Bylo to opravdu napínavé, fandilo se, povzbuzovalo se jak se na sportovní zápolení sluší a patří.
 
  Jak už to v posledních dnech bývá, krátce po skončení biatlonu se zase spustil déšť. Hned nám bylo jasné, že z dnešního táboráku zase nic nebude. Nahradili jsme ho alespoň částečně, tím, že jsme si zase v jídelně pěkně zazpívali písničky letošní i z táborů starších a paní kuchařky nám během našeho múzování opekly buřtíky v kuchyni, takže nám ke spokojenosti chyběl jenom ten ohníček. Po zpěvu a večeři jsme provedli zase nezbytnou očistu těla včetně vlásků a protože bylo chladno, už ale bez deště, zbytek večera jsme už byli zalezlí v chatkách a připravovali se na večerku.
 

 

Den 11. - 12. 8. 2014

    Na tento den, tedy na úterý připadl letos celodenní výlet. Po včerejším celodenním dešti nevypadal nijak vesele výhled na dnešní počasí, ale doufali jsme, že nezmokneme. Ráno hned po budíčku jsme si vyběhli protáhnout svaly a kosti, abychom byli hezky rozehřátí na tu dnešní túru. Po snídani nám paní kuchařky rozdaly naše celodenní balíčky s jídlem, které jsme přihodili k pláštěnkám, mikinám, lahvičkami s pítím a jinému nezbytnému vybavení na výlet do batůžku a byli jsme připraveni vyrazit. Na výlet jsme byli samozřejmě stylově ustrojeni do táborových bílých triček s nezbytným oddílovým šátkem na hlavě nebo na krku. Když jsme se sešli všichni před štábem a zkontrolovali vybavení, mohli jsme vyrazit směr cíl dnešního výletu - přírodní památka Čertovy hrady, vzdálená od tábora něco přes 7 km.
 
    Od chvíle, co jsme vyrazili se sluníčko pěkně proklubalo skrz mraky a chvílemi i pěkně pálilo, i když mělo být 24°C. Jenom okolo 11. hodiny se obloha zatáhla a na chvilku se z oblohy snesly kapičky dešťové přeháňky, ale po ní se mraky zase rozestoupily a sluníčko nás doprovázelo po celou dobu výletu. Cesta byla příjemná, vedla z velké části lesem nebo při jeho okraji okolo pole. K cíli jsme dorazili asi po 2,5 hodinách pohodové chůze. Čertovy hrady jsou shluky různě rozprostřených malých skalních útvarů, které jakoby tady někdo poházel. Možná, že i nějaký čert, který ze zlosti rozbořil v dávných dobách hrad neposlušného šlechtice, anebo loupeživých rytířů.
 
    Na zpáteční cestu jsme se vydali až potom, co jsme se nasytili obsahy svých balíčků, odpočinuli si a vyfotili na památku. Cesta zpět do tábora byla stejná jako cesta sem, a to i co se týká počasí. Rychle nám ubíhala a než jsme se nadáli, už jsme stáli u spodní brány tábora. Odložili jsme batůžky, sundali zpocené ponožky a obuli pohodlnější botky, aby se nám hezky vyvětraly nožičky. Někdo ještě k pozdní svačině dojídal zbytek balíčku, ale k večeři na náš čekalo výborné knedlo vepřo zelo, které nám vynahradilo studený oběd.
 
  Po večeři se náhle rozezněla znělka CTH, která nás svolala k dalšímu pokračování,které neslo tajemný název Cizinec. Stejně tajemný byl i příběh, který se odehrával v ospalém pouštním městečku, kam jednoho dne dorazil cizinec s tváří, kterou každý poznal díky šerifově zatykači... K příběhu se také odehrála bojová hra, na kterou jsme se přesunuli do lesa. Bojovalo se urputně a poměrně dlouho, a proto jsme se vrátili do tábora v době, kdy už jsme měli přípravu na večerku. Dnes jsme večerku uvítali opravdu rádi, protože jsme vlastně od rána byli na nohou a odpočinek jsme už potřebovali.
 

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 Další > Konec >>

Strana 1 z 3