Ani jsme se nenadáli a jsme tu poslední celý den společně. V podvečer přijedou naši a Helčiny rodiče taky. Takže tu bude tak trochu rušno a večer už nebude čas na náš večerní dýchánek. To si bábinka sedne s dospělákama a ty budou rozebírat kdo ví co. Takže naše poslední vyprávění se musí konat po obědě.

    Dopoledne jsme si s Helčou pořádně užili. Zablbli si s Žolíkem, oběhli naše místečka, zavzpomínali na dědu Brázdila a tak. S Helčou je fakt sranda a fakt si s ní člověk pokecá. Není to totiž žádná fiflena, co furt stojí u zrcadla, parádí se a jiný holčičí blázniviny. Nám se stejně víc líběj holky hezký od přírody, přirozený, zábavný, usměvavý, prostě holky do nepohody. Nakonec jsme ještě před obědem chvíli pobyli v dědečkově království. Zkoušeli jsme si taky psát brkem a tuší, které byly na stole. Shodli jsme se na tom, že je to teda pěkná makačka, vůbec nechápeme, jak ty lidi mohli tímhle způsobem psát kroniky a tak a ještě tak krásně. My to měli samou kaňku, vůbec nám to nešlo, no ještě, že dnes jsou propisky a tak. Pořádně umazaní jsme běželi do koupelny, když nás bábinka Pepi volala na bramborové knedlíky se zelím a králíkem. To jsme si teda zase pochutnali, ostatně jako vždy, protože bábi je úžasná kuchařka. Po obědě jsem si honem přečetl poslední zápis v pamětníku, kde děda popisoval, co viděl v televizi. Helča teda loudila, jakože by si to dnes přečetla ona a ona by vyprávěla a…Samo, že jsem jí to teda nedovolil. Nebyla ale naštvaná a ráda s bábi zasedla pod břízky a bylo vidět, že je jako vždy nažhavená, co se dnes asi dozví. I bábinka si to užila, protože to bylo letos naše poslední společné sezení. Musím říct, že jsem rád, že bábinku mám a rok co rok tu můžu trávit prima prázdniny.

    Poslední dědečkův zápis byl strohý. Popisoval,  řekl bych, zábavnou soutěž, kde několik desítek lidí soutěžilo ve srandovních disciplínách, kde vůbec nejde o chytrost ale spíše štěstí. Účastníci běhali bahnem nebo po kluzké ploše, vybíhali na šikmou plochu, překonávali vodní příkopy, poprali se na lanových mostech, šplhali, byli sestřelování vodními bombami.. prostě sranda balet, jak říká naše bábi. Dědu a Lojzíka prý pořádně zabolelo břicho, jak se u pořadu bavili. I závodníci se prý pořádně bavili a smáli se na plný kolo svému nezdaru. Prostě šlo jen o zábavu a ne o dosažení prvního místa. Jak říká naše mamina – nejde o to být první, ale o to, aby se člověk zúčastnil a pobavil. A to ten pořad jistě splnil nejen závodníkům, ale i divákům.

Úkol: vedoucí nesoutěží, protože je to poslední úkol,  kluci jen pomáhají

Vašim úkolem dnes bude také proběhnou připravenou trať v co nejkratším čase. Pořadí závodníků nechám dnes na vás, jen kapitán musí jít jako poslední. Určené děti opět hrají 2x. Všichni si budete muset na startu obléci košili a nasadit čepici, proběhnout trať, v cíli sundat a obléká se další... Hra končí posledním proběhnutým hráčem do cíle. Nezapomeňte do toho dát všichni své maximum.