Během dopoledne jsme se s Helčou společně rozloučili s Karlíkem, který dnes odjížděl už domů. Jsem moc rád, že jsem ho poznal a Helča, jak je vidět taky. Domluvili jsme se, že se určitě sejdeme u bábinek příští prázdniny, kdy budeme zase o rok starší a snad, jak říkaj naši – i moudřejší.

    Přišli jsme dneska s Helčou na nápad, že si společně taky můžeme zahrát na nějaký pořad z televize. Aby to šlo v našem počtu není zas tak snadné něco vymyslet. Nakonec jsme se dohodli, že si zahrajeme na vaření, něco jako prostřeno. Helča se postará o svačinu a odpolední zábavu a já o večeři a večerní zábavu. Ještě, že mě neprokoukla, že já tak trochu zábavu mám - večer co večer vyprávím pamětník, tak snad se dnes dočtu něco, co třeba dále po vyprávění rozvinu a bude to. Teď musím ještě vymyslet, co bych tak mohl udělat k večeři. Sice mi je 13, ale ještě nikdy jsem nevařil, tak nevím, jak to zvládnu, ale rozhodně se bez boje nevzdám.

    Bábince se nápad naštěstí líbil a dovolila nám, že si z kuchyně i ze zahrady můžeme vzít vše, co budeme k přípravě jídla potřebovat. Dohodli jsme se, že nám nesmí ale pomáhat, jen nám smí říct, kde co najdeme.

    Během Helčiných příprav jsem si přečetl pamětník a pak si lámal hlavu, co bych tak zvládl k tý večeři a ještě s tím co nejvíc zabodoval. Helča byla sbírat na zahradě jablka. A pak to krásně vonělo z kuchyně. Nevydržel jsem a často jsem potřeboval jako na záchod, napít se…, prostě jsem chtěl špehovat, jak to Helče jde od ruky. Dělala jablka v županu. Hm, tak jestli se jí povedou, tak to zaboduje. Ty já tuze rád. Ta kombinace listovýho těsta, jablka, marmelády a hrozinek, ňam!  Když to servírovala, tak nám to ještě nazdobila  šlehačkou,  kakaem a kávou. A jako zábavu nám připravila kvízy – měli jsme hádat osobnosti nebo pohádkové postavy. Dávali jsme jí různé otázky a ona odpovídala jen ano – ne.

    Pak přišla řada na mě. Protože jsem ještě nikdy nevařil, rozhodl jsem se, že z toustového chleba vykrojím tělíčka motýlků a nebo tak něco a tác vyzdobím jako louku pomocí zeleniny. Tác jsem posypal nakrájenou pažitkou, petrželkou, z mrkve, rajčat, okurek, vajíček, paprik a tak jsem dělal kytky a tak. Každý dostal svůj tácek s jedlou loukou. Musím říct, se jsem ani nečekal, že se mi to tak podaří. Bábi s Helčou byly překvapené a Helča, ještě než to ochutnala, tak řekla, že jsem vítěz, že je to krásný a nápaditý. Popili jsme k tomu čajík a já se pyšnil jako páv. Byl jsem na sebe fakt mrtě hrdej, aby taky ne. Jsem rád, že jsem bojoval, ač to  zprvu vypadalo, že asi nemám proti holce šanci. Po večeři přišlo na řadu moje vyprávění. Obě s nadšením poslouchaly detektivní příběh, ve kterém pátrali po stopách k vyřešení záhady. Někdo přepadal a vykrádal benzínky. Vždy si vyčíhl malou benzínku, kde byl jen jeden prodejce a se s braní v ruce ho donutil vydat mu prachy. Pokaždé byl jinak ustrojený, ale vždy měl na hlavě kuklu, takže nikdo nedokázal popsat jeho tvář. Střídal i města a to dokonce několik kilometrů daleko od sebe. Naštěstí nikdy nikomu neublížil. Několik týdnu si vyšetřovatelé lámali s případem hlavy a dávali do kupy stopy. Nakonec nastražili na lupiče na vytipovaných benzínkách past a doufali, že do jedné z nich opravdu přijde. Uplynulo několik dní, kdy noc co noc vyšetřovatelé trávili na benzínkách a lupič jako by najednou měl dost a už nepřišel, nebo se oni spletli a on bude loupit, ale jinde. Začali přemýšlet, jestli má cenu držet hlídky na tolika místech tolik dní, když očekávaný výsledek se nedostavil. Nevěděli totiž, že lupič toho neměl dost, jen jim marodil a tak jen nebyl schopný vydat se na své noční protizákonné dobrodružství. Právě v den, co vyšetřovatelé stanovili jako poslední stráž na benzínkách, tak se ne jedné z nich objevil. Když mířil na prodejce a chtěl prachy, vyběhli vyšetřovatelé a žádali ho, ať se vzdá. Začal utíkat, zazněl výstřel... A jako tradičně, v nejlepším to myši utíply a my si mohli konec jenom domýšlet.

 

14. úkol: holky – možno vsázet

Detektivní příběh jste už slyšeli, a tak víte, že lupič vykradl několik benzínek. Nikde jste ale nezaslechli, kolik z které odcizil, jakou tržbu si z které odnesl. I tímto filmem se necháme inspirovat a poslouchejte, co vás čeká.

V lese jsou rozmístěné lahvičky, které mají různou hodnotu. V každé lahvičce je zastrčen lístek  napsaný jednou oddílovou barvou s různou hodnotou. Vy se budete po jednom od nejmladších střídat a lahvičky v lese hledat a sbírat do té doby, dokud nebudou všechny vysbírané. Jakmile budou lahvičky vysbírané, tak všechny oddíly začnou lahvičky otvírat a papírky s čísly lepit. Pokud budete mít nějaká čísla ve své barvě, jejich součet bude dvojnásobný. Čísla cizích barev se jen sečtou a k nim se přičte výsledek vaší barvy. Dnes tedy zvítězí oddíl, který dosáhne nejvyššího výsledku. V lese se vždy pohybují jen 4 hráči – z každého oddílu jeden. Holky vedoucí začínají a končí kapitáni. 

Protože vyšetřovatelé si musí často namáhat hlavu, tak si můžete své získané body navýšit, a to tak, že jako celý oddíl doběhnete k jakémukoliv vedoucímu mimo holek vedoucích, které s vámi dnes hrají. Zeptáte se ho, zda byl již odhalen. Pokud ano, máte smůlu a musíte běžet za jiným. Pokud odhalen nebyl – dá vám hádanku, a tak si budete lámat hlavy, jako byste byli vyšetřovatelé vy . Pokud budete znát správnou odpověď, dá vám svůj lísteček s body a vy můžete běžet za dalším. Pozor, odpovídat smíte u každého jen jednou, to znamená, že by bylo dobré se před tím, než někdo něco vykřikne poradit se hromadně.

Když oběhnete všechny vedoucí, čili máte za sebou 9 pokusů a máte nalepené všechny kartičky s čísly, odevzdáte mi váš papír s výsledkem. Tím se dozvíme, kdybyste byli benzínka, kolik by vám lupič byl býval ukradl tisíc korun.